Výpadek energie, kybernetický útok, požár, havárie nebo nedostupnost klíčových systémů. Každá organizace může být postavena před situaci, ve které se během několika minut zásadně změní podmínky jejího fungování. 

Právě v takové chvíli pomáhá kvalitní krizová dokumentace. Dává lidem v chaosu opěrné body, připomíná odpovědnosti, kontakty a postupy a pomáhá nezapomenout na důležité kroky. 

Dokument ale musí někdo umět použít. 

Proto skutečná připravenost nevzniká vytvořením krizového plánu. Vzniká jeho ověřováním, nácvikem a zkušeností lidí, kteří podle něj budou v kritické chvíli postupovat. 

Krizové simulace umožňují bezpečně prověřit, zda lidé znají své role, zda funguje komunikace, kdo a jak rozhoduje, jestli jsou nastavené postupy reálně použitelné a co se stane, když některá z předpokládaných cest selže. 

A právě chyby odhalené při cvičení jsou cenné. Je mnohem lepší zjistit při simulaci, že něco nefunguje, než to poprvé zjistit během skutečné krize. 

Připravenost jednotlivce posiluje odolnost celku 

Význam krizových cvičení přitom nekončí za branou jedné firmy. 

Připravení lidé vytvářejí připravené organizace. Připravené organizace jsou schopné lépe chránit své zaměstnance, udržet klíčové služby a v případě rozsáhlejší události efektivněji spolupracovat s obcemi, kraji, složkami integrovaného záchranného systému i dalšími subjekty v regionu. 

Odolnost regionu ani státu proto nevzniká pouze ve veřejných institucích. Vzniká také uvnitř firem a organizací, které v něm každý den fungují. 

Čím více z nich dokáže v krizové situaci samostatně reagovat, udržet své kritické činnosti a spolupracovat s okolím, tím méně se krize šíří dál a tím více kapacit zůstává pro ty, kteří pomoc skutečně potřebují. 

Maximální možná připravenost proto není stav. Je to schopnost, kterou je potřeba pravidelně trénovat.